Rozdíl mezi stavovým kódem 402 a 403 protokolu HTTP

Při práci s World Wide Webem a komunikaci mezi servery a klienty se setkáváme s různými stavovými kódy, které popisují stav požadavku HTTP. Dva z těchto stavových kódů, které často způsobují zmatky, jsou stavový kód HTTP 402 a 403. V tomto článku bychom se rádi blíže podívali na rozdíly mezi těmito dvěma kódy a vysvětlili jejich význam.

Stavový kód HTTP 402: Stavový kód HTTP 402, známý také jako "Vyžadována platba", byl zaveden pro označení specifické situace - totiž když je pro přístup k požadovanému zdroji vyžadována platba. Tento stavový kód byl definován již v roce 1999 jako součást standardu HTTP/1.1.

Stavový kód 402 se často používá na webových stránkách, které obsahují předplatitelské služby nebo platební bariéry. Pokud se uživatel pokusí získat přístup k chráněnému prostředku, ale ještě neprovedl platbu nebo jeho předplatné vypršelo, může server vrátit stavový kód 402. Tento stavový kód se používá k vyzvání uživatele, aby provedl platbu, aby mohl pokračovat v přístupu. V praxi to znamená, že uživatel musí provést požadovanou platbu, aby mohl získat požadované služby nebo obsah.

Stavový kód 403 HTTP: Přístup odepřen

Srovnejte to se stavovým kódem 403 HTTP, který znamená "Přístup odepřen". Tento stavový kód se používá k označení toho, že server obdržel požadavek klienta, ale výslovně zamítá přístup k požadovanému prostředku.

Stavový kód 403 byl rovněž zaveden v roce 1999 a je nedílnou součástí standardu HTTP/1.1.

Přístup k požadovanému prostředku je v souladu s pravidly, která se používají v případě, kdy je server v provozu. Používá se v různých scénářích, například když server odmítne oprávnění klienta k přístupu k určitému prostředku nebo když je požadavek spojen s nedostatečnými přístupovými právy.

Na rozdíl od stavového kódu 402, který se zaměřuje na požadavek na platbu, signalizuje stavový kód 403 výslovné odmítnutí přístupu bez ohledu na platby. To může být způsobeno různými důvody, například nedostatečným ověřením, chybějícím oprávněním nebo tím, že server klasifikuje požadavek jako neplatný nebo podezřelý.

Čím se liší stavový kód HTTP 402 od 403?

Hlavní rozdíly mezi stavovými kódy 402 a 403 spočívají v jejich významu a použití. Zatímco stavový kód 402 označuje požadovanou platbu a vyzývá uživatele, aby ji provedl, stavový kód 403 výslovně označuje, že přístup ke zdroji je odepřen bez ohledu na platby.

Další rozdíl spočívá v jejich historickém pozadí. Stavový kód 402 byl speciálně navržen k označení požadavku na platbu, a proto je vyhrazen pro platební scénáře. Naproti tomu stavový kód 403 má širší význam a používá se v různých kontextech, kdy je přístup odepřen.

Shrnutí

Shrnem lze říci, že stavové kódy 402 i 403 protokolu HTTP jsou důležitými nástroji pro řízení procesu komunikace mezi servery a klienty. Zatímco stavový kód 402 vyzývá uživatele k provedení platby za povolení přístupu, stavový kód 403 signalizuje výslovné odmítnutí přístupu. Tím, že tyto stavové kódy jasně sdělují stav, poskytují důležité informace o stavu požadavku a umožňují efektivní interakci mezi klientem a serverem.